Surfing on the Radio Waves

Špičák, OK/PL-051

Už tomu bylo skoro rok, co jsem naposledy SOTAřil a také podnikl společnou akci s Honzou, OK1NF. Bylo s tím tedy třeba už něco udělat a tak jsme se rozhodli, že spolu vyrazíme na SOTA výlet. Časově nám to nejlépe vycházelo na pondělí 16.11.09, kdy jsme měli oba volno. Vybrali jsme si Manětínsko a kopec Špičák, OK/PL-051. Honza plánoval udělat aktivaci na KV a já se rozhodl pro VKV.

Do Manětína jsme jeli autem, protože čas sice byl, ale zase ho nebylo tak moc, abychom si mohli dovolit dopravovat se tam veřejnou dopravou z Plzně. Po zaparkování v Manětíně jsme vyrazili po modré turistické značce směrem k Nečtinám. Cesta se kousek za Manětínem změnila v poměrně rozbahněnou, ale nebylo to nic, co bychom nepřekonali. Jen za Lešovicemi došlo na úhybný manévr, tam nám totiž cestu přehradil výběh, kde byly krávy. Nebylo jisté, zda s nimi ve stádě není náhodou i plemenný býk a tak jsme raději uhnuli do lesa, postupovali oklikou a již podle GPS.

V družném rozhovoru cesta z Manětína probíhala rychle a než jsme si stačili všechno, co se událo za tu dobu co jsme se neviděli povědět, tak už jsme stáli na Špičáku. Na vrcholku je krásný stoleček a lavičky, no, co více si přát.

Když jsme se usadili, začali jsme z Honzou vymýšlet, kam natáhneme KV anténu. Při natahování antény Honzu shodou náhod „dostihlo“ kotevní lanko i s navázaným kamenem, ale naštěstí se mu nic nestalo a tak jsme se společně zasmáli. Když jsem zapnul „ručku“ na 145MHz, už jsme se smát přestali a když jsem se s ní pokoušel „ulovit“ čtyři potřebná spojení pro aktivaci kopce nejen, že jsem se nesmál, ale propadal jsem i trudomyslnosti. Naštěstí Honza na KV na tom byl, ostatně jako vždy, báječně a spojeníčka se mu jen hrnula:

„Musím, musím, musím“ opakoval jsem si neustále a nabýval přesvědčení, že z kopce neslezu, dokud čtyři spojení neudělám. Pravda, doba pro aktivaci kopce na 2m nebyla zdrovna ideální, ale nakonec se povedlo. Veliké díky patří všem, co na mou výzvu odpověděli, hlavně Milošovi, OK1MZN a Zděnkovi, OK1AR. Po zhruba hodince jsme nakonec mohli oba spokojeně konstatovat, že se nám aktivace povedla, sbalit anténu a vyrazit směrem k Manětínu.

Při vysílání nám oběma vyhládlo, takže jsme cestou udělali zastávku a opekli si buřtíky. Byla to pro mě i taková chvilka k zamyšlení nad právě proběhlou aktivací. Rozhodně to bude chtít jinou taktiku. Buď se zaměřit na KV, nebo pečlivě sledovat aktivity na VKV a vybírat dobu, kdy bude aktivace jistější a pohodovější. Dělám SOTA aktivitu pro radost, klečení u mikrofonu a modlení se za spojení mi tu radost popravdě řečeno moc nepřináší a tak budu muset pro příště něco změnit.

Při zpáteční cestě už začalo trochu poprchávat, ale i tak musím říct, že nám, na toto roční období, počasí parádně vyšlo.
Honzo, díky moc za krásný výlet, milou společnost a budu se těšit zase na nějakou další společnou akci.

Jak to viděl Honza OK1NF si můžete přečíst zde.

Pokud vás zaujal SOTA program, tak jeho české stránky naleznete zde.

««« Předchozí text: Měření „pendreků“ Následující text: Clandestine movie »»»

| 16. 11. 2009 Po 20.37 | SOTA, Radio-Activity, VHF | trvalý odkaz | tisk | 102x